účastníci: Vítek, Radim, Petr, Richard, Tadeáš

Po loňském improvizovaném zájezdu na Moravu, který byl ovlivněn proticovidovymi opatřeními jsme letos konečně po neuvěřitelných pěti letech uspořádali klasický zájezd dorostenecké sekce v dodávce.

Po odkladu jsme vyrazili v netradičním zářijovém termínu do Německa, abychom si po letech připomněli místa, která jsme dříve navštívili a mohli zhodnotit posun v chuti místních vín.

Den I. (22.9.2022)

Začátek byl podobný prvním ročníkům, přípitek proběhl už na parkovišti u supermarketu v Praze a po nezbytném nákupu jsme vyrazili po D5 na Rozvadov a dále do Německa. Cesta ubíhala svižně, náladu jsme si vylepšili bohatou konzumací v dodávce a nezapomněli jsme si ani cestou na benzínce dokoupit zásoby. Na ubytování ve vesnici Abenheim, která patří administrativně k Wormsu, jsme dorazili krátce po 17. hodině, a tak jsme měli ještě hodinku čas, než nás vyzvedl taxík a dojeli jsme do Hochbornu na domluvenou večeři ve vinařství Hahn. Dorothee pro nás připravila pekáč plný jídla a celý večer jsme popíjeli místní vína a grappu. Večer se vydařil a cestu taxíkem zpět na ubytování jsme nakonec taky zvládli.

Den II. (23.9.2022)

Čtvrteční program byl co do konzumace poměrně bohatý, takže jsme v pátek ráno úplně nespěchali, nicméně část účastníků zvládla krátce navštívit i vinařství Kraus v okolí a zakoupit 2 lahve ryzlinku, které nám zpříjemnily skoro dvouhodinovou cestu na Moselu. K Mosele jsme sjeli v městečku Schweich, což je kousek za Trierem a na úvod lehce poobědvali a vybrali z bankomatu. Vlivem chaotické navigace jsme kolem bankomatu projeli ještě třikrát, ale nakonec jsme se vymotali a i přes několik objížděk sjeli opet k řece a v Thörnichu přejeli na pravý břeh Mosely.

Zde jsme po rozpačitém úvodu absolvovali první ochutnávku ve vinařství Blesius-Jostock, kde nás nejvíc zaujal Roter Riesling, což je variace na středověký typ vína. Červený se jmenuje proto, že hrozny mají červenou slupku a velmi dobře snáší teplo. V chuti je víno minerální s výraznou ale příjemnou kyselinkou.

Pokračovali jsme do nedalekého Trittenheimu a zde jsme zaparkovali u vinařství Maringer. V degustační místnosti jsme objevili spoustu korků z moravských vín, což majitelka vysvětlovala tím, že rodina má spoustu vinařských přátel z ČR a do Čech jezdí také často na dovolenou. Nicméně místní vína jsme nedokázali úplně docenit, zejména proto, že vzorky nebyly vhodně vychlazené. Proběhl tedy pouze skromný nákup, zejména šlo o ryzlink z místní polohy Trittenheimer Apotheke.

Natešení jsme přijeli do obce Neumagen-Dhron a po krátkých problémech s nalezením ideálního parkování jsme se ocitli před vinařstvím Hilmes. Uvnitř jsme nikoho nenašli, ale paní, která venčila psa, nám česky vysvětlila, že ochutnávky probíhají v jiném domě kousek po Moselstraße. Dům jsme nakonec našli a přes pomalejší rozjezd jsme přechutnali větší množství zejména bílých vzorků a ochutnávku dokončili místním červeným. Při nákupu jsme si ještě ve frontě na kasu ‘nenápadně’ nalili červený vzorek, což neušlo pozornosti majitele, který nás v této aktivitě podpořil. Parádní zážitek jsme korunovaci nákupem nachlazené lahve místního sektu, který jsme otevřeli při nástupu do dodávky přímo před zraky slušně zaplněné zahrádky degustačního domu.

Teplé počasí a dobrá nálada způsobily naši potřebu otevírat za jízdy po vesnicích boční dveře dodávky a protože Ford není VW, u kterého to v Savojsku na zájezdu seniorní sekce nebyl problém, brzy se nám to vymstilo. V Piesportu nám vypadlo horní uchycení dveří z bočního závěsu a my tak stáli u masny a snažili se dveře spravit. Tyto chvilky jsme si zpříjemnili konzumací produktů místních produktů, lokální métský salám byl vynikající. Oprava se nevyvíjela nejlépe, respektive nám do hlubin spodního závěsu zapadlo dolní uchycení dveří, které tak držely již pouze na prostředku. Nakonec jsme dveře přivřeli a vyrazili dál s tím, že někde u servisu zastavíme. Hned za vesnicí jsme zpozorovali statek obklopený větším množstvím aut a tak jsme tam zajeli. S majitelem se podařilo vyjednat zápůjčku montážních klíčů a po týmového výkonu jsme dveře opravili a mohli vyrazit dál.

Do Braunebergu to naštěstí nebylo daleko, a tak jsme zvědaví zastavili u vinařství Reuter-Dusemund, abychom se podívali, co se zde za 9 let změnilo. Otec dnešní spolumajitelky, který nám tady naléval v roce 2013 a šňupal u toho hory tabáku, již nepracuje, ale i tak jsme zde několik vzorků ochutnali. Jde o malé rodinné vinařství a v době sklizně byli oba manželé zaneprázdnění, což nám ale nezabránilo jet se spolu s majitelem podívat přímo na sklizeň Rivaneru do vinic nad vesnicí. Po zajímavém zážitku jsme se vrátili do vinařství, ještě něco popili, nakoupili a vyrazili s výkřiky “Hrad bude!” do Bernkastelu. Hrad nebyl, ne kvůli tmě, ale kvůli rozkopané silnici. A tak jsme po krátké zdravotní procházce části mančaftu opět nasedli do dodávky a vyrazili na ubytování. Cesta již uběhla poměrně klidně.

Den III. (24.9.2022)

Sobotní den jsme zahájili vydatnou snídaní, po které jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím. Po zhruba půlhodině jízdy převážně po dálnici jsme dojeli do obce Gau-Algesheim v Rheinhessenu, kde jsme úspěšně našli vinařství Fleischmann, na které jsme měli doporučení z dřívějška. Degustace proběhla na dvorku rodinného vinařství, které bylo laděné do stylu připomínajícího podnikatelské baroko zlatých devadesátek v ČR. Vína byla naštěstí ve velkém kontrastu a po chvilce nám přestalo vadit i plexiskla, zpoza kterého nám slečna o vínech vyprávěla. Tato bizarní a při nalévání krajně nepraktická a nesmyslná pomůcka umístěná na stole uprostřed dvora nám nezabránila ochutnat téměř kompletní soupiska vinného lístku, ze které vyčníval ryzlink vyšší kategorie Overtüre.

Do nákupů jsme začlenili i vychlazený sekt, který nás doprovodil těch asi 10 km do Münster-Sarmheimu, kde nás ve vinařství Kruger Rumpf přivítali růžovým sektem. Od naší minulé návštěvy uplynulo sedm let, ale degustace tentokrat probíhala v úplně jiných nové zařízených prostorech. Stejně jako tenkrát jsme i tentokrát většinou ochutnávali komparativní ochutnávkou dva vzorky najednou. Degustace se sice trochu táhla, ale i tak šlo o krásný zážitek tak, jak se na VDP vinařství sluší.

Po odjezdu z vinařství jsme zamířili k Rýnu a po směru toku řeky jsme dojeli do Bacharachu, kde jsme poobědvali a do programu včlenili lehký výšlap na hrad Stahleck, kde jsme se pokochali výhledem do údolí Rýna. Čas kvapil a tak jsme pokračovali na přívoz, přejeli na pravý břeh do Kaubu a jeli dál až do Johannisbergu, kde jsme měli vyhlédnuté vinařství Trenz. Vzhledem k tomu, že se blížil sobotní večer, bylo ve vinařství bohužel plno, a tak proběhl pouze krátký nákup za zvýhodněných podmínek. Nicméně Johannisberg jsme neopustili bez koštu, strávili jsme se jeste ve vinařství Johannishof, které produkuje pouze ryzlink. Nicméně až brutálně minerální chuť ve spojení s ne úplně příjemnou obsluhou nám nedávala pádný důvod na delší zdržení, a tak jsme za občasného deště vyrazili pozdravit svatebčany na veselku konanou na Hahnově statku, kam jsme (dle výkladu některých) byli od čtvrtka pozvaní. Naše krátké zastavení proběhlo bez problému a bylo dobře, že jsme včas zmizeli.

Den IV. (25.9.2022)

Ráno jsme posnídali, pobalili a vyrazili. Zkusili jsme navázat na dřívější tradici a vyrazili ještě do vinařství Lambertushof v nedalekém Bechtheimu, kde jsme se již v minulosti v neděli chytli a vyšlo to i tentokrát. Ochutnávka byla bohatá a jako tradičně nás asi víc zaujala červená vína, zejména pak barikovaný Cabernet Mitos, který má potenciál zrát v láhvi ještě mnoho let. Nákupy jsme završili litrem místního burčáku a vyrazili deštivou nedělí do Wormsu a domů. Cestu jsme zvládli bez kolon a jiných problémů.

Závěr

Závěrem se sluší napsat, že to byl takový návrat ke kořenům se vším všudy. Navštívili jsme sice většinou místa, která jsme znali, ale mohli jsme porovnat tehdejší zážitky s aktuálními a tak jsme mohli zjistit, že v Západním Německu jsou líní ta vína i zdražit.

Těšíme se na příští květen až vyrazíme v kompletní šestici objevovat nějaká jiná vína, místa a lidi kolem toho. Je to zábava!