Volba na Alsasko nebyla náhodná. Jednak v té době pro nás představovala Francie vinařský TOP, dále to byla oblast, kde už někteří z nás měli skromné zkušenosti a asi jedno z mála míst ve Francii, kde není tak velká jazyková bariéra. Plán byl vcelku skromný - ubytovat se v campu v severní části. Volba padla na Obernai a poté, že budeme po „la route des vins“ někam vyrážet.

Po hektické cestě s 30 litrovým soudkem moravského vína na cestu (co kdyby nám v Alsasku nechutnalo), bez mapy (tu všichni zapomněli), v dešti a za smradu rozbitých okurek v autě. Vybaveni poměrně chabými znalostmi o sedmi alsaských odrůdách vinné révy jsme unaveni v nočních hodinách dorazili do moc příjemného kempu v Obernai. Po trochu halasné stavbě stanu jsme konečně usnuli. Ráno jsme se probudili do nádherného dne a vyrazili po vinné stezce. Kraj pod Vogézami nám hned učaroval stejně tak jako vína. Zahájili jsme Klevenerem v Heiligensteinu, konečně jsem viděli Grands crus vinice v okolí Andlau a v Dambachu la Ville jsme u vinaře Romaina Jehleho absolvovali ochutnávku s nákupem prvních kartónů. Konečně jsme chutnali alsaský sylván, gewürztramin, ryzlinky a další. Druhý den následovala návštěva hradu Haut Koenigsbourg a dalších vesnic jako Kintzheim, Rodern.

Po návratu přes Selestat jsme se večer dohodli o přestěhování do Ribeauville. Pokračovalo další poznávání kraje kolem Kolmáru a návštěva restaurace v Kaysersbergu, kde jsme posnídali výborný „šukrut“. Čtvrtý den odpoledne jsme navštívili statečky v Bergheimu a než jsme realizovali nákup vína na večer, vykradli nám auto. Citroen Jumper nebyl ve Francii problém otevřít. Citelná ztráta byla foťáku, ale hlavně dvou pasů. Návštěva četnické stanice byla sama o sobě zážitkem. Tato událost nám dokonale pokazila náladu, tak jsme se rozhodli další den odjet domů. Dohra s chybějícími pasy na Rozvadově s několikahodinovým čekáním a faktickým uvězněním Ivoše a Miloše byla jen trpkou bodkou za výpravou. Ovšem dovezená vína nám na to dala brzy zapomenout.