Po roční pauze opět do Alsaska, tentokrát pod heslem: Co jsme ještě nestihli. Obvyklá cesta do Obernai. Tentrokrát se Ivoš nenechal zviklat a zvolil svou cestu a dorazili jsme do kempu za světla. Večer jsme vyrazili do města s cílem osvěžit se v nějaké restauraci. Prohlídka nočních pamětihodností se ukázala jako zrádná a asi pětisetmetrová vzdálenost do kempu se natáhla na více než desetinásobek. Zato jsme poznali kukuřičná pole, noční Alsasko a několik kruhových objezdů. Unavení jsme do sebe napustili všechno, co jsme v autě našli. Ráno jsme konečně po několika návštěvách Alsaska dojeli na horu Mont Sainte – Odile se stejnomeným kláštěrem založeným v 7. století slepou dcerou vévody Merovingiana žijícího v Obernai. Je to krásné místo s pěkným klášterem a velkým turistickým ruchem.

Dále už obvyklá cesta do vesnic a nákupy vína – obzvláště v Dambachu u mladého Kamma, k našemu nemilému překvapení byla firma Romain Jehle zrušena. La Choucrute jsme si tentokrát nechali ujít, ale nákupy pochutin a jejich konzumace, jako například krásně zapáchající sýr Münster spolu s Gewürztraminem, byla nezapomenutelným zážitkem. Konečně jsme také zajeli do hlubokého údolí La Vallée de Monster a dlouho opomíjeného kruhového starobylého města Eguisheimu. Příjemnou atmosféru nepokazilo ani lascivní Ivošovo gesto u senegalské prodavačky zeleniny.

Po třech fajnových dnech v Alsasku jsme vyjeli na sever do Pfalzu, kde to však opět zůstalo jen u povrchního poznávání, jehož výsledkem byl rychlý průjezd, po kterém následoval přesun přes průmyslové Sársko. Nádherným údolím řeky Saar jsme jeli na kouzelnou vyhlídku Saarschleife a dále k Mosele u Schengenu, malého města na hranici Lucemburska, Francie a Německa. Pokračovali jsme překrásným údolím Mosely až k Trieru. Bohužel i prohlídka Mosely byla nedůkladná. Následoval překotný odjezd domů.

Do údolí Mosely se musíme ještě v budoucnu vrátit…