Konečně jsme zrealizovali dlouho plánovaný, ale také dlouho odkládaný zájezd na Azurové pobřeží. Bylo nám jasné, že to bude výlet naplněný spoustou neskutečných míst, ale také množstvím ujetých kilometrů. Protože byl barák v Ligurii ještě k dispozici, tak jsme ho využili jako základnu na výlety po jihu.

Opět za deštivého počasí jsme vyrazili směr Mnichov, kde jsme odbočili směrem na Bregenz a Švýcarsko. Doprovázely nás mraky a mlha, ale aspoň přestalo pršet, a proto jsme průsmyk San Bernardino nejeli tunelem, ale vrchem. Postarali jsme se tak o první z řady úchvatných zážitků na této cestě. Následoval hezký sjezd do Itálie, nudná Pádská nížina a už za tmy po nekonečné cestě po dálnici ze Savony přes Albengu, jsme dorazili do Imperie, kde jsme rychle zapomněli na únavu z 16 hodinové cesty a večer se nám protáhl skoro do ranních hodin

Další den jsme trávili za krásného počasí v Imperii koupáním, návštěvou přístavu a prvními nákupy ligurských vín (Enoteca Marchisia) a potravin. Nezapomněli jsme nakoupit výborný olivový olej v Montegrazii. Odpoledne jsme se vrátiti na barák, kde pokračovala pohoda a příprava jídla. K večeři se podávala dušená hovězí líčka a večer zase bylo dlouho o čem povídat.

V úterý ráno jsme rychle sbalili a vyrazili na náročnou etapu. Rychle jsme se po dálnici přes Ventimiglii ubírali do Francie. Z dálnice jsme sjeli do Monackého knížectví, prohlídli si přelidněné Monte Carlo a pokračovali po pobřeží v krásném počasí do Nice. Zde bylo klasicky přelidněno a přivítaly nás dopravní zácpy, které ještě znesnadňovaly parkování s naším letos ještě zvětšeným vozem. Frustrovaní jsme se vrátili na dálnici a sjeli až u Le Muy k pobřeží, abychom navštívili Saint Tropez a jako správní turisté pořídili nějaký ten snímek u policejní stanice, která je ale policajtárnou jen ve filmu. Ze Saint Tropez jsme zamířili na Toulon, který jsme objeli a dostali se do první opravdu vinařské destinace – do Bandolu. Pěkný přístav byl plný jachet a bohužel taky lidí. Jelikož se znovu opakovala zoufalá situace ohledně parkování, tak jsme ho brzy opustili a vyjeli do svahů nad městem, kde jsme konečně navštívili vinařství a provedli první nákupy proslaveného „Bandolu“ v Le Saint comenne – La Cadierre d´Azur. Z Bandolu je to již jen kousek do dalšího vinařského centra - Cassisu. Dopravní situaci ve městě a problémy s parkováním už jsme přijali apaticky. Parkovali jsme v okrajové čtvrti a vydali se na prohlídku nádherných „calanques“. Vybraní jedinci dokonce vsadili koupel. Potom jsme se otočili do vnitrozemí do cíle naší cesty Aix en Provence. Kemp Arc en Ciel jsme našli bez větších obtíží, ale protože jsme neměli žádný proviant, část se nás vyjela do obchodu. Ne, že bychom ho nenašli, ale ani zde se nedalo s takovým autem zaparkovat, takže až třetí supermarket byl ten pravý. Návrat do kempu byl v úplné tmě, což podtrhlo fakt, že to byl fakt dlouhý den.

Středu jsme začali výletem do Aix en Provence, města platanů. Prošli jsme část stezky Paula Cezanna, dali si kafíčko a mohli jsme vyjet na trh do Tretsu, ležícího v srdci Coteaux d´Aix-en-Provence. V záplavě místních pochutin jsme nakoupili pečenou krůtu, pečivo a víno a pod krásným dubem uprostřed vinic jsme poobědvali. Návštěva zdejších vinařství tak úplně nevyšla pro polední siestu. Malou vinařskou oblastí Palette jsme se vydali na západ od Aix en Provence na Eguilles a navštívili vinařství Domaine de Camaissette, kde nás přivítal vlastník M.Nasles. Po degustaci jsme v příjemné atmosfeře nakoupili nejen očekávaná výborná růžová vína, ale i nádherná plná červená. U Rognes jsme opustili vinařský kraj a kolem řeky Durance směřovali do horské Provence. Nádhera, zvláště pak cesta údolím řeky La Bleone. Po překonání hřebene nás čekal nádherný sjezd k Verdonu do Castellane, kde jsme měli plánovaný nocleh v příjemném kempu La Colle. Vařili jsme z vlastních zásob a popíjeli nakoupené produkty. Část výpravy navštívila noční Castellane s pověstným kostelem. Nocleh pod širákem s jasnou a nezvykle hvězdnatou oblohou byl jen tečkou za tímto naplněným dnem.

Čtvrtek ráno nás vítal teplotou kolem 6 st. a jasným počasím. Čerstvá bageta a croissant k snídani nás fakt neurazily. A pak už jsme se mohli těšit na výlet do kaňonu Verdonu. Úžasná cesta, která byla ještě vylepšená nákupem medů různých příchutí zdejší provenience. Ale to pravé začalo po odbočce v La Palud sur Verdon na panoramatickou cestu nad samotným Grand Canyonem. Bylo to opravdu něco pro milovníky závratí. Z La Palud jsme se vrátili kousek proti proudu a přes slušné kopce projeli liduprázdným vojenským prostorem směrem na Draguignan, kde jsme se ocitli opět ve vinařské oblasti Cotes de Provence a spěchali na nákupy vín. Nejprve v malém vinařství rodiny Hermier v Meyas u La Motte, kde se nás ujal nejstarší člen rodiny. Vína nebyla lahvovaná a tak nám natočil do kanystru za úchvatných 1,40 Euro za litr. Nicméně se jednalo o víno kvalitní a poctivě udělané. Návštěva dalšího vinařství na malém zámečku Chateau De Valbourges u Famille Mery v La Motte(www.valbourges.com ) se odbývala ve sklepích z 12. století ve velice příjemné atmosféře s opravdu kvalitním pitím. Odsud jsme zamířili do města parfémů, do Grasse. Ve fascinujícím historickém centru úzkých temných uliček jsme potkali jen Francouze ze severní Afriky. Po nezbytné návštěvě parfumerie jsme už jen rychle odjeli do Montegrazzie, kde jsme to museli všechno ochutnat a prodebatovat opět do pozdních (a vlastně brzkých) hodin. Shodli jsme se na páteční cestě do poměrně vzdálené, doposud námi opomíjené, ligurské oblasti Cinque Terre.

Cesta tam vedla po pobřežní dálnici kolem Janova. Po překonání pobřežního hřebene jsme klesali po serpentinách do Přístavu Levante, který leží na severní hranici Národního parku Cinque Terre. Po strhujících horských cestách s nádhernými výhledy jsme zastavili nad Monterosso al Mare. Odtud jsme chtěli pokračovat do Vernazzy, ale všechny přístupové cesty byly v rekonstrukci a tak jsme se vydali dobrodružnou stezkou přes vnitrozemí do La Spezie a odtud do jižní části Cinque Terre. Prohlídli jsme si zdejší produkci a nakoupili vzorky výborných vín ve sdružení 5 Cooperativa Agricoltura Cinque Terre, které sdružuje 300 vinohradníků z 5 vesnic této oblasti (www.cantinacinqueterre.com). Vinice zde jsou opravdu jedinečné a podle našeho názoru jsou ještě daleko příkřejší než na Mosele a nepřístupnější než třeba ve Valtelině nebo ve Švýcarsku. Pěstování za těchto podmínek sklízí opravdu obdiv. Prostě Cinque terre je fakt zážitek! Odpoledne jsme se vydali zpět kolem Riomaggiore a La Spezie na dálnici a do Imperie. Následovalo podvečerní koupání a procházka. Nákup čerstvých ryb dal záruku výborné večeře v podobě pečených pražem. Dnes se šlo spát brzy, ráno byl kvůli dlouhé cestě domů budíček stanoven na pátou.

Ráno jsme vstali dle plánu, rychle se nalodili a vyjeli, tentokrát na Brenner. Kolem Gardy nás potkala obvyklá zácpa, ale okolí Mnichova bylo tentokrát volně průjezdné, a tak jsme domů přijeli včas.

Tolik nádherných a úchvatných míst ve spojení s dobrým vínem se najednou jen tak nevidí! Ale na druhé straně vzhledem ke vzdálenostem a času trávenému na cestě (přes 4200 km) to nebyl jednoduchý výlet. Věříme však, že zadal podnět k plánům na další cesty do této oblasti, i když asi jen do izolovanějších částí.