Výběr letošní destinace našeho tradičního zájezdu proběhl vcelku rychle a nekomplikovaně. Po několika dlouhých výletech jsme volili variantu méně náročnou a rozhodli se navštívit srdce C. a K. mocnářství. Jednak nám zdejší vína vyhovují a také již bylo načase zjistit, co je nového.

Po nezbytném přípitku (tentokrát za světla) v 7 hodin na náměstí jsme vyjeli přes mlhou a oblaky zahalenou Vysočinu směrem k rakouské hranici. Tu jsme překročili na skoro zapomenutém přechodu Hluboká a směřovali do Raabs an der Thaya s úchvatným hradem. Zdejšího hezkého počasí jsme využili k návštěvě některých historických památek Kamptalu. První cesta nás vedla do kláštera Al-tenburg, dále na hrad Rosenburg, kde jsme měli v plánu obědvat, ale restaurace byla beznadějně plná. Proto jsme odjeli do nedalekého historického města Eggenburgu. Po prohlídce památek (kostel a hradby) jsme zasedli na náměstí v restauraci s českou obsluhou a dali si lehký oběd. Poté jsme po-kračovali podle plánu na Gars a přes Langenlois do Kremže. Ubytování v našem Winzerhaus mit Fernblick jsme našli celkem snadno. Dům stál o samotě uprostřed vinic s výhledem na Dunaj a hned si nás získal. Následovala večeře z vlastních zásob a už jsme se těšili na dny příští.

Následující den jsme věnovali návštěvě nejbližšího okolí – čili Kremstalu. Cesta nás pochopitelně nejdříve vedla do vinic na Steinu, kde jsme úzkými vinařskými silničkami vystoupali až na vyhlídku Braunsdorfer Berg s rozhlednou a krásnou vyhlídkou na rozhraní Kremstalu a Wachau. Odtud jsme se vydali přes Egelsee vinicemi a lesy na Rehberg s pěknou zříceninou hradu. Dále jsme pokračovali proti proudu Kremsu hezkým údolím přes Imbach až do Senftenbergu. Jelikož dopoledne postoupilo, byl čas na degustaci. Tu jsme absolvovali ve Weinhofu vinařství Nigl. S příjemnou somelierkou jsme ochutnali skvělá vína zdejší produkce. Krom Veltlínů zde byl výborný Ryzlink. Ceny byly vyšší, ale kvalita tomu odpovídala. Posilněni a uspokojeni tímto zážitkem jsme dojeli až ke zřícenině hradu Senftenberg, což je moc pěkně upravená volně přístupná ruina s dobrovolným vstupným. Odtud jsme směřovali přes rozsáhlé vinice na Priel a dále do Kremže, kde jsme poobědvali v restauraci na nábřeží a po siestě jsme přejeli na druhou stranu Dunaje. Z Mauternu jsme přes vinice a obec Klein Wien směřovali k dalšímu cíli a tím byl klášter Göttweig – rakouské Monte Cassino. V minulosti jsme tuto památku již navštívili, ale opět to bylo úchvatné. Sjeli jsme dolů do Furthu a zkusili na-vštívit nekorunovanou královnu vinařství Kremstalu – Petru Unger, ale opět marně. Naštěstí ve stej-ném dvoře sídlí i vinařství Erdinger, kde se nás paní domácí ochotně ujala a následovala plnohod-notná degustace i s nákupy za velmi solidní ceny. Večeřeli jsme na baráku s příjemným posezením a přechutnáváním dnešních úlovků.

V úterý byl v plánu již náš známý výlet do údolí Wachau. Most jsme opět přejeli v Mauternu a po pravém břehu jsme mířili na Melk. V Oberansdorfu následovala povinná zastávka na místě, kde podle pověsti vylovili místní poprvé z vody po záplavách keře vinné révy odrůdy Neuburg. S pěk-ným pohledem na hrad Hinterhaus (který v názvu odrůdy taky sehrál svou roli), jsme posvačili a něco popili. Poté jsme nerušeně dojeli do další barokní perly – kláštěra v Melku. Po prohlídce klášte-ra a občerstvení v zahradní restauraci jsme po zdejším mostě překročili Dunaj zpět na levý břeh a vydali se směrem na Spitz. Siesta s požitím lokálních specialit se odehrála na krásné vyhlídce nad Weissenkirchenem. Jelikož jsme začali pociťovat žízeň, tak jsme to dále nezdržovali a spěchali přes Dürnstein do vinařství Domäne Wachau. Tady proběhla příjemná ochutnávka s exotickou somelier-kou a samozřejmě i nákupy. Večeři jsme uvařili na baráku a opět do noci probírali další krásný den.

I den příští jsme se drželi původního plánu a věnovali jsme se tentokrát návštěvě regionu, kde jsme ještě nebyli. Vyrazili jsme do Thermenregionu. Směřovali jsme přes Traismauer a Neulengbach dále kopcovitou krajinou přes Alland na Baden. Krajina hodně připomínala naší Vysočinu. Díky tomuto pohoří je oblast Thermenregion chráněna před větry ze západu. Z Badenu jsme zamířili na jih do vesnice Sooss, zaparkovali na Hauptstrasse a ihned vyrazili do vinařství Buchart 58. Parádní de-gustace s výbornými víny včetně červeného Rabe-Corbeau a exkluzivního Merlotu. Samozřejmě jsme ochutnali i lokální bílé odrůdy – včetně Veltlínu zeleného i červeného. Oběd proběhl v místní restauraci a poté jsme projeli vinicemi kolem měst Traiskirchen a Gumpoldskirchen, což je také hezká oblast. Cesta domů proběhla bez problémů.

Poslední naplánovanou oblastí letošního výletu byl Kamptal. Jeho návštěvu jsme zahájili přímo v jeho středu v Langenlois. První kroky nás vedly do centra Loisium s návštěvou obrovské vinotéky a lokální prohlídkou. Následovalo kafíčko na náměstí a návštěva vinné uličky Sauberg, kde jsme dob-ře poobědvali v místní restauraci. Po tomto zážitku bylo v plánu údolí řeky Kamptal, kudy jsme do-jeli až do Schönbergu, kde jsme přejeli řeku a vraceli jsme se po druhém břehu Kampu. Objeli jsme po vinicích mohutný masiv kopce Heiligenstein a přes Strass jsme zamířili do Mühlbachu am Ma-nhartsberg, který leží již na hranici Weinviertelu. Zde bylo naším cílem vinařství Humer, jehož vína jsme znali již z domu. Vinařství jsme našli snadno, ale paní Margit z nás moc nadšená nebyla. An-dreas Humer se nás ovšem ujal ve velkém stylu a vyklubala se z toho opulentní degustace, plná skvělých Veltlínů, bílé rulandy a Müllera. Po degustaci jsme poseděli v jejich heurigen a povečeřeli. V dost povzneseném stavu jsme toto krásné odpoledne zakončili podvečerním posezením na vinici nad naším domem v Kremsu při západu slunce s kouzelnou vyhlídkou na údolí Dunaje. Vinice v oblasti Kamptalu jsou dost rozsáhlé a mezi Langenlois a Kremsem splývají. Hranice jednotlivých oblastí je dost nejasná, jak v poloze, tak v charakteru vín.

Na pátek vymyslel Míra nevšední a pěknou akci – výlet lodí po Dunaji. Pěšky jsme došli do přístavu v Kremsu a za krásného počasí vypluli do Spitzu. Wachau je i z lodi úchvatné údolí. Poobědvali jsme nedaleko přístavu ve Spitzu a vyrazili do obce. Ve vedru se až na Hinterhaus nikomu nechtělo, tak jsme skončili v kavárně – zmrzlina a kafíčko. Plavba domů v opačně nasvíceném údolí byla opět nádherná. Na baráku následovala příprava na návrat domů (náklad vína do auta a balení).

Ráno jsme neměli nijak naspěch. Rozloučili jsme se s naším pěkným a velmi příjemným ubytováním a v poklidu dorazili domů.

Opět se potvrdily dřívější zkušenosti s tímto výletem, který skutečně stojí za to. Je to opravdu blízko, je tam krásná krajina a výborná vína za přijatelné ceny, celkově “domácí“ atmosféra, a pokud je to podtrženo počasím jako letos, tak to nemá chybu.