Po vydařeném předchozím zájezdu jsme pro letošní rok připravili ambiciozní plán opět automobilového zájezdu. Doufali jsme, že proběhne již v postcovidové době.

Cesta byla dlouhá a proto jsme vyjeli již v pátek 2.9. v ranních hodinách z Náchoda. Cestou jsme vyzvedli Pražáky a zamíříli do Francie. Nocleh nás čekal v Originals Acces Hotel v Mulhouse Est. Cesta byla celkem v pohodě, ale jak již je dobrou tradicí, opět jsme v závěru zmokli.

Druhý den jsme po dobré snídani vyrazili celkem brzo směrem na Basel – Bern – Montreux – Martigny. Cesta tentokrát ubíhala bez komplikací. Ve stánku u cesty jsme koupili víno švýcarské produkce (Chasalas a Riesling á 11 EUR) a již známým tunelem Saint Bernard jsme opustili Švýcarsko. Po průjezdu tunelem nás čekalo Vale de Aosta. Na trase nás provázely úžasné výhledy. Zaparkovali jsme v centru Aosty, pojedli lehký oběd a prohlédli si antické památky. Poté jsme si to namířili na Aymavilles, Anvier a Morgex prohlídnout si lokální vinice. Následovala degustace v Cave des Onze Comunes v Aymavilles a nákupy lokálních vín. Do Francie jsme pokračovali po A5 skrze Tunnel du Mont Blanc do Chamonix, pak směrem na Albertville a následně do Les Mollettes, kde jsme bez obtíží našli naše ubytování v Gîte L Orée Du Lac v části Le Mollard du Lac. Sympatické bylo to, že ubytování je výborně zařízené, nabízí krásné výhledy na Mont Granier a je součástí vinařství v klidné části obce.

V neděli byla v plánu návštěva oblasti Bas Chablais – vinice se rozkládají v na jižním břehu ženevského jezera v okolí správního střediska oblasti Thonon les Bains, kam jsme zdárně dorazili. Posezení a občerstvení na břehu jezera bylo velmi příjemné. Prohlédli jsme si Cru Ripaille přímo na břehu ženevského jezera v okolí stejnojmenného zámku. Pak jsme projeli vinařské obce Marin, Publier a Sciez. Cestou zpět jsme pokračovali přes hory do oblasti Cote d’Arve v okolí vesnice Ayse, kde produkují lokální Cremanty. Doma jsme chutnali produkci “našeho” vinařství Joelle et Noel Salomon, které nabízí slušná vína za neskutečné ceny.

V pondělí jsme navštívili nám již dobře známou část Clus de Chambéry. Namířili jsme si to rovnou do Chigninu, prohlídli památné věže, pokochali jsme se úžasnou scenerií a snažili se koupit víno, což se nakonec povedlo ve vinařství André et Michel Quenard na okraji Chigninu, kde jsme vychutnali první Chignin Bergeron. V Les Marches jsme byli zklamáni, protože vinotéka La Violet, kde jsme trávili tolik času v minulosti, byla zavřená. Ovšem až trochu dojemná návštěva u Percivalů v Myans nám zvedla náladu. Doma jsme povečeřeli jídlo thajské kuchyně, co nám připravila paní domu a bylo nám příjemně.

Úterý jsme zasvětili zkoumání další nám již známé oblasti - okolí jezera Bourget. Cesta nás vedla přes Aix-Les-Bains do oblasti Chautagne, kde jsme ochutnali i červenou produkci (Gamay a Mondeuse). Pokračovali jsme do Seysselu a dále do kopců v okolí Corbonodu. Zde jsme v krásné místní vinotéce zdařile degustovali a nakupovali. Cesta zpět vedla po pravém břehu Rhony do Montagne du Chat s vinařskými obcemi Lucey, Jongieux a Billieme, kde nás čekal dnešní bezesporu největší zážitek v podobě několikahodinové degustace celé produkce včetně Cremantů u Jaquese Barleta. Výsledkem bylo odrovnání prakticky celé posádky vozu kromě řidiče.

Následující den byla na řadě návštěva oblasti, kde jsme ještě nebyli – Buggey. Jedná se o nejrozsáhlejší oblast Savojska s poměrně roztříštěnou plochou vinic, proto jsme výlet zredukovali na Cru Montagnieu s nádherným a strmým svahem na břehu Rhôny. Oblast je známá především produkcí šumivého vína klasickou metodou ze směsi lokálních bílých a červených odrůd. Po předchozím dni jsme měli bublin poměrně dost, tak jsme ocenili výborný Rousette. Cestou tam si situace vyžádala zastávku v místní osvěžovně na pořádné kafe a něco sladkého. Po krásné vyhlídce na Rhônu jsme pokračovali málo osídleným a členitým podhorským terénem přes oblast Cru Manicle v okolí obce Pugieu, kde se produkují červená vína Pinot noir a Mondeuse, z bílých pak Chardonnay. Dále jsme směřovali přes největší město oblasti Belley a na Yenne, kde jsme pokračovali k jezeru Bourget stejnou cestou jako předchozí den, ale jen malá část posádky si tu cestu pamatovala.

Ve čtvrtek jsme se těšili do nedaleké oblasti Combe de Savoie nacházející se v údolí dolního toku Isére. Rozkládá se od Montmelianu až po Freterive. Oblast je známá hlavně pro červená vína a Mondeuse z Allobroges je věhlasné savojské víno (Cru Arbin). Vyjeli jsme přes Montméllian údolní silnicí do Fréterive. V místním vinařství (krásně rekonstruovaná historická budova mlýna) jsme ochutnali sympatickou lokální produkci. Výborný byl zejména Rousette. Po nákupu jsme pokračovali do vesnice La Villard. Zde jsme odbočili do horského hřebene, abychom navštívili moc pěknou pevnost Chateau de Miolans, kterou jsme prozkoumali. Pevnost prakticky celou svou existenci sloužila jako vězení, mj. zde seděl i markýz de Sade. Přes vinice jsme se vrátili na cestu k Saint Pierre d‘Albigny a Cruet s řadou krásných vinic na svazích Alp. V jižní části oblasti v okolí Montmelianu je již však vidět, jak vinice postupně ustupují výstavbě.

Poslední den pobytu v Savojsku jsme věnovali opět potulování po Clus de Chambéry. Výlet byl korunován příjemným obědem v Auberge de Myans a koupáním v jezeru de Saint André, které jsme znali již z předchozího pobytu v nedalekém kempu.

Ani se nám nechtělo po týdnu opustit tuto nádhernou oblast s úžasnou krajinou, dobrým vínem a fajnovým ubytováním. V sobotu jsme za zatažené oblohy s občasným deštěm nastoupili cestu do Piemontu. Cesta nás vedla skrz úchvatná horská údolí až k “nekonečnému” tunelu de Frejus, který nás takřka po 13 km vyplivnul v Itálii. Zde jsme pokračovali horským údolím kolem známého kláštera sv. Michala (budova je známá z filmu Jméno růže) na Turín. Dále pak po dálnici na Asti a do nám již známých míst v Monferratu. Následovala zastávka v již dříve známé družstevní prodejně vín před Nizzou, abychom viděli, co je zde nového. To, co následovalo, jsme nečekali. Ujala se nás nadšená brigádnice a neskutečně se nám věnovala a nalila toho do nás více než dost. Navštívili jsme naši oblíbenou restauraci v Montegrosso d’Asti. Poslední ubytování jsme měli v Castelnuovo Belbo.

Poslední den jsme po snídani vyrazili na 1200 km únavnou cestu domů.

Původní plán zájezdu byl prakticky beze zbytku splněn. To hodnotím velmi kladně. Dopodrobna jsme projezdili neskutečnou oblast Evropy, ochutnali celou řadu nevšedních vín a jako bonus jsme se vraceli přes známou a námi oblíbenou italskou enklávu. Člověk by se tam ještě někdy rád vrátil, ale ta dálka…