Jubilejní zájezd jsme zahájili opravdu stejně jako ten první. Vyrážíme z Náchoda, po 10 letech zase z Řezníčkovy ulice a stejně jako v roce 2001 za opravdu hnusného počasí. Cestou se počasí sice trochu zlepšilo, ale žádný zázrak. Konzumace moselského ryzlinku a merlotu z Veneta však cestou brzy tváře rozjasnilo a v celkové pohodě jsme dorazili na Bodamské jezero kde jsme po krátké bitvě s novým stanem rozložili ležení. Večerní pohodu zkazila opravdová zima a tak jsme byli kolem 22. hodiny nuceni vlézt do spacáků, celkový dojem byl ještě vylepšen spuštěným deštěm. To byl začátek!

Druhý den jsme plni očekávání přejeli na švýcarskou stranu Bodamského jezera a kolem Curychu zamířili do Oblasti tří jezer na Biel a Neuchatel. Zvědavě jsme zkoumali vinice s odrůdou Chaselas a sem tam byl i Pinot Noir. Po krátkém bufetu na břehu jezera jsme zamířili na jihovýchod a vjeli do oblasti Vaud s užasnými vinicemi na břehu Ženevského jezera mezi Lausanne a Montreaux. Opět se jednalo o Chaselas, Pinot Noir, Miller a Gamay. Plni zážitku jsme dále na jihu vjeli do údolí Walisu až k Sionu. Cestopu jsme podnikli několik nákupů vín z Walisu a Vaudu. Tyto horské vinice opravdu stojí za zhlédnutí. Po nákupech jsme se vrátili do Martigny a už po tmě zamířili do tunelu San Bernard, kde se s námi Švýcarsko rozloučilo poplatkem 32 Euro za průjezd tunelem. Z tunelu jsme sjeli do údolí Aosty a před hlavním městem nejmenší italské provincie jsme již potmě odbočili hledat vybraný kemp Grand Combin, kde již bylo o poznání tepleji než minulý večer. Klid a velmi solidní vybavení kempu nám bylo velice sympatické.

Při odjezdu jsme na rozloučenou obdrželi od pana šéfa 2 lahve vína na cestu. Opravdu zde bylo fajn! Ráno jsme projeli fascinujícím údolím Aosty s vysokými horami, malými vinicemi, hrady a kláštery. Následovala návštěva Turína a pak přesun na jih. U Albengy jsme sjeli k mořskému pobřeží, zima byla zapomenuta, na ligurské riviéře panovalo jasno a krásných 32 stupňů. Radost z počasí byla umocněna příchozí SMS z Čech, pojednávající o nechutné zimě a hnusném počasí obecně. Po pobřeží jsme se pomalu probíjeli do Imperie, po koupeli v moři následoval nákup proviantu a konečně jsme zamířili do Montegrazie na náš venkovský „domek“. Zde jsme se ubytovali, každý si zabral své patro. Následovala stylová večeře: těstoviny a Barbera z Piemontu.

Čtvrtý den jsme zasvětili výletu do Piemontu. V prostoru mezi Asti a Alba, čili v oblasti Barbery, Barbaresca, Dolceta a pochopitelně Brunela jsme objevili nádherný a rozsáhlý kraj vinic s opravdu výbornými víny. Ochutnávky a nákupy završili tento příjemný den.

První zářijový den jsme si užili na tržnici v Imperii, věnovali se nákupu proviantu (víno, zelenina, ryby, králík) a občerstvení zdejší pizzou jsme se vrátili do hor, abychom odpoledne podnikli pěší výlet po Montegrazii až k Santuariu. Na zpáteční cestě jsme přímo ve výrobně nakoupili nejproslavenější produkt Ligurie, olivový olej, který opravdu stojí za to. Večer se podával králik po toskánsku a konzumovala vína Piemontu a Ligurie. Zvlášť Barbery si získaly naší přízeň, stejně tak Cortese a ligurské Pigalo.

Následující den jsme v klidu dospávali a za stále stejně příjemného počasí se vydali do Ligurských Alp. Krásný výlet po horských silničkách, hlubokých údolích a vesničkách jak z filmu byl ohrožen poruchou automobilu ve vrcholových partiích. Ale Pavel je na podobné situace na našich výletech zvyklý, tak si rychle poradil a závadu odstranil. Sjezd do San Rema už proběhl nerušeně, stejně jako koupel v Imperii. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na večerní prohlídku města, po které následoval poslední večer strávený na „baráku“. Bylo nám tady opravdu moc dobře!

Ráno jsme po opulentní snídani sbalili a uklidili po sobě všechna námi obydlená patra, načež následoval odjezd do bílé oblasti Piemontu Gavi. Po krátkém hledání prodejny vína, což je v době siesty problém, jsme skončili v jakémsi italském JZD s podnikovou prodejnou. Nákupy kvalitního moku za dobré ceny jsme okořenili nákupem 10 litrového “vemena“ stolního a překvapivě dobrého vína. Následoval průjezd nudnou rovinou pádské nížiny a hledání kempu Promontorio na břehu Gardy, který jsme znali z dřívějších cest, osvěžující večerní koupel na Gardě, poslední posezení a noc.

Po probuzení jsme se poměrně rychle sbalili a vyrazili domů. Zácpa v okolí Brenneru byla frustrující, ale dál cesta utíkala bez zvláštních obtíží, konzumace „vemena“ nám výrazně pomohla dlouhou cestu přežít.

Byl to jubilejní ročník, ve spoustě ohledů úplně jiný – co do účasti, ubytování, stravování, ale v jednom zase stejný – užili jsme si to!