účastníci: Jirka, Vítek, Radim, Petr, Tadeáš

Cílem prvního zájezdu Dorostenecké sekce nemohlo být snad nic jiného než Alsasko. Spojení kvalitních vín za rozumné peníze a zajímavé architektury okořeněné příjemnou atmosférou je parádní lákadlo. Další výhodou tohoto místa je malá jazyková bariéra, protože ač dnes leží Alsasko ve Francii, patřilo v historii k Německu a německý vliv je patrný například z názvů obcí (Obernai, Neiedernai, Epfig, Traenheim, Beblenheim). Kromě Alsaska jsme navštívili také Moselu mezi lucemburským Remichem a Koblencí a Rýn mezi Koblencí a Mohučí. V neděli pak proběhla krátká zastávka ve Frankách.

Myšlenka zájezdu dorostenecké sekce vznikla někdy během počínání družstva Mr. Wolf v soutěži EconTech a zprvu nebylo jasné, jestli budeme výlet vůbec realizovat. Zájem se ale ukázal být dostatečný, a tak jsme naplánovali výlet, program do značné míry kopíroval zdařilý 12. výlet vinného kroužku. Další fází přípravy bylo shánění dostatečně početné posádky a vybavení. Vyšli jsme z léty prověřených zkušeností a kromě tyče (okultní nezbytnost na zájezdech vinného kroužku od samého počátku) jsme vezli snad všechno (kufr, stolek, židličky,...). Docela zajímavý byl vývoj počtu přihlášených, který neustále kolísal mezi čtyřmi a osmi. Tuto fluktuaci a ostatní problémy jsme dokázali překonat a na výročí konce války jsme vyrazili...

Den I. (8.5.2013)

Po vyzvednutí Transitu v půjčovně a sběrné jízdě po Praze jsme vyrazili kolem poledne ze Strahova. Motor šlapal jako hodinky, v autě se podával nachlazený riesling a všechno vypadalo v pohodě. Na 45. kilometru D5 se ale objevil problém v podobě defektu pravého zadního kola, z čehož vyplynula výměna kola svépomocí. A protože "Mr. Wolf solved the problem", tak jsme mohli se zastávkou v pneuservisu v Berouně a více než dvouhodinovým zpožděním pokračovat dál. Německo jsme přejeli poměrně hladce až na dvouhodinovou paralelní jízdu s různými občany států jihovýchodní Evropy a jejich alegorickými vozy. K překročení Rýna došlo vlivem komplikací až kolem deváté hodiny a v Obernai nás zachánil noční hlídač, který nás vpustil do kempu, kde jsme unaveni postavili stan a rozdělili ložnice.

Den II. (9.5.2013)

Čtvrtek jsme věnovali alsaským vínům a jejich výrobcům. Vyrazili jme po vinné stezce směrem na jih přes Barr a Andlau do Itterswilleru, kde proběhla první zastávka se dvěma ochutnávkami. Zaujala nás zejména ochutnávka ve vinařství Wassler, kde jsme zakoupili Klevner (rulandské bílé), Silvaner a ryzlinky. Starší manželský pár nás bohatě zásobil také dalšími víny z alsaské nabídky.

Během příjemného dne jsme zastavili ještě v Dambachu, Ribeauville a Kaysersbergu, kde jsme nakoupili na statku u Francoise Stolla, jehož předci se vínu věnovali už od roku 1767. Ochutnávka probíhala přímo ve sklepě za přítomnosti plných dřevěných sudů s poutavým výkladem majitele.

Nejjižněji položeným místem, které jsme navštívili, bylo kruhové městečko Equisheim, kde proběhla ochutnávka a nákup sýrů a spotřebního vína. Program pokračoval hromadným fotografováním u restaurantu Kirrmann v Epfigu a po návratu do kempu a večeři jsme vyrazili na procházku do centra starobylého městečka Obernai.

Den III. (10.5.2013)

V pátek ráno jsme sice zaplatili a opustili kemp, ale z Alsaska jsme tak rychle neodjeli. Vydali jsme se na západ do Vogéz, kde jsme vystoupali na Mt. Saint Odile, kde se na skále nachází klášter. Po prohlídce okolí a smočení v léčivém prameni jsme se přes Saint-Nabor, Ottrott, Rosheim a Molsheim dostali až na severní okraj vinařského regionu, kde jsme v Traenheimu absolvovali ještě dvě ochutnávky. U Frederica Mochela podávali vynikající, ale trošku dražší riesling, a protože jsme nespěchali, našli jsme ještě vinařství Fischbach, jehož majitel získal z jasných důvodů všeříkající přezdívku "šikovný soudruh." Jeho vína nám zachutnala tak, že nakládka kartonů do dodávky musela probíhat přímo ve dvoře.

U Fischbacha jsme zakoupili také dostatek vína na další cestu, a tak nám přesun přes Saverne, Phalsbourg a Saaralbe do Německa utekl docela rychle. V Německu jsme do nabitého programu včlenili návštěvu vyhlídky Saarschleife u obce Orscholz v naději, že uvidíme některou z mnoha nákladních lodí na řece Saar. Žádná bohužel nejela, a tak se část posádky pustila alespoň do výchovy domorodých chlapců.

Z důvodu možnosti výhodného nákupu nafty jsme se krátce mihli v Lucembursku a zamířili do Trieru, kde jsme se ubytovali v kempu Treviris, postavili stan a někdo dokonce opět nafoukl i postel. Následovala vyčerpávající procházka do centra města, kde nás uvítaly dva typické symboly Trevíru: Porta Nigra a místní rodák Karel Marx v podobě rudé plastové postavičky. Bittburger v místní pivnici byl odměnou za zvládnutí náročného dne.

Den IV. (11.5.2013)

Sobotní program byl zaměřen na Moselu a část Rýna. Z Trevíru jsme se po kontrole místní policií vydali severovýchodním směrem do Neumagenu a dále směrem na Bernkastel. Nákup vína proběhl ve vinařství Gayerslay, které je vybavené také vlastním přístavištěm, a poté ve vinařství Reuter-Dusemund, kde nás uvítal nejstarší člen klanu, který toho ve svém životě (stejně jako 11.5. dopoledne) přechutnal asi opravdu mnoho. Mezi odbíháním do sklepa pro nové láhve (lednice v místnosti pro hosty byla ze zvláštních důvodů plná prázdných lahví) nám bodrý vinař vyprávěl o dobách, kdy bylo v Německu povoleno řídit s 1,2 promilemi v krvi. Nicméně rieslingy měl exkluzivní!

Následovala povinná návštěva zříceniny hradu Bernkastel (asi jediný hrad na kopci na který se jede tunelem a z parkovište se jde z kopce) a poté jsme pokračovali přes Cochem dále po proudu. Nedojeli jsme však až do Koblence, odbočili jsme již dříve, překonali po okresních cestách hřeben a sjeli v Boppardu k Rýnu. Za St. Goar jsme zastavili pod skálou Lorelai a na místě zvaném Lorelayblick jsme si připomněli tvorbu Heinricha Heina. Následovalo překonání řeky za pomoci přívozu (někteří tuto skutečnost zapomněli) a poté úspěšné hledání kempu Marauee v Mainzu.

Den V. (12.5.2013)

V neděli jsme se v dešti velmi rychle sbalili a vyrazili k jihu do vinařské oblasti Rhein Hessen. Vinou uzavírek ve městě jsme byli nuceni k cestě do vinic opět využít přívoz, na který jsme museli asi 20 minut čekat. V Niersteinu nás pak uvítalo nedělní dopoledne se zvuky kostelních zvonů, které nejsou dobrým signálem pro turisty se zálibou v ochutnávání vína. Podařilo se nám navštívit pouze jedno vinařství, kde jsme ochutnali velmi kyselý a poměrně dryhý riesling a odešli s 1 lahví něčeho polosladkého (aspoň to nebylo kyselé) pro rychlou spotřebu.

Centrum vinařství tohoto regionu nám neukázalo svoji nejvlídnější tvář a tak jsme se vydali hledat jižněji. Za Mettenheimem jsme se rozhodli odbočit doprava směrem od řeky, což se za chvilku ukázalo jako dobrý krok. V obci Bechtheim jsme uviděli otevřená vrata u penzionu, kde nabízeli také ochutnávky vín, a tak jsme zaparkovali poblíž. Ve vinařství Lambertushof nás přivítala paní v nejlepších letech a usadila nás do menší místnosti. Během konverzace nám na stůl nanosila opravdu široké spektrum vín od rieslingů až po barikovaná červená vína. Nazávěr dlouhé, výživné, ale velmi chutné ochutnávky, při které se na nám postupně přišla představit celá rodina, jsme udělali poměrně velký nákup různých vín za příznivé ceny.

Naše další cesta vedla od Rýna na východ. Po dálnici A81 jsme posléze dorazili do okolí Würzburgu a ve Volkachu se pokusili navštívit prověřené vinařství Bruno Bienert. Bohužel jsme v nedělním odpoledni nebyli úspěšní, ale s prázdnou jsme díky pěstitelům chřestu neodjeli. Na statku kromě šparglu prodávali také pro Franky typické cuvéé Domina, a to rovnou v litrových lahvích. Zbytek cesty, stejně jako následný rozvoz účastníků po Praze proběhl v pořádku.

Závěr

Navštívili jsme to, co se v rámci časových a finančních možností dalo. Víno chutnalo, auto jelo, program byl vyvážený, počasí bylo v pohodě, sranda byla... prostě se to potkalo!! Díky za to!