účastníci: Jirka, Vítek, Radim, Petr, Richard, Tadeáš

Desetileté výročí od prvního zájezdu Dorostu jsme původně chtěli oslavit stylově po stopách prvního výletu z roku 2013 a zaměřit se na Alsasko a část německých vinic. Z týmu se ale ozvalo přesvědčivé volání po větší exotice (v měřítkách kroužku) a volba padla na Slovinsko, konkrétně jeho východní část. Jako centrum pro výlety do Podráví a Posáví jsme vybrali město Ptuj a na obě dlouhé cesty naplánovali zastávky na rakouskych vinicích

Výlet se vrátil do tradiční květnové časové polohy, která umožňuje čerpat benefit českého svátku, delšího dne a hlavně jsme se těšili na naši kompletní šestici!

Den I. (4.5.2023) Cesta tam

Thriller se začal odehrávat už před odjezdem, kdy hned několik z nás z různých důvodů řešilo, jestli se zvládneme zúčastnit, ale nakonec jsme se dokázali během čtvrtečního dopoledne vypravit a když jsme v Třebíči nabrali Radima, vyrazili jsme v plném počtu přes Moravu do Rakouska na domluvenou ochutnávku ve vinařství Martin Reinfeld v Burgenlandu. Cesta probíhala svižně a doprovázela ji střídmá konzumace, což se ukázalo jako důležitý aspekt dne.

Na místě nás totiž přivítal sám majitel vinařství a absolvovali jsme velmi poctivou ochutnávku produkce včetně prohlídky sklepa a vzorků zrajících v sudech. Množství i kvalita vzorků odpovídala mnohonásobnému vítězi zlatých medailí z Prague Wine Trophy. Zážitek jsme korunovali bohatými nákupy a část skupiny i poslechem dechovky a možná i tancem na místní návsi. Do auta jsme dostali výslužku v podobě zbytků všech otevřených lahví, takže cesta do Ptuje zejména první půlhodinu po odjezdu z vinařství intenzitou připomínala klasiku prvních dní zájezdu. Na místo jsme za zvuku vzájemně si odporujících navigací dorazili, klíče od domu našli na avizovaném místě a po zabydlení se jsme ulehli do postelí.

Den II. (5.5.2023) Podráví - Jeruzalem, Chorvatsko

Zvědaví na slovinské vinice jsme po snídani naskákali do dodávky a ve slunečném dopoledni jsme vyrazili na východ do Ormože a dál na sever do kopečků hledat náš hlavní cíl, Jeruzalém. Krásnou kopcovitou krajinou jsme dojeli na místo a první zastávku věnovali krátké procházce a místní vinotéce, kde jsme ochutnali vzorky z několika místních spíše menších vinařství. Kromě šiponu jsme měli i zajímavé rulandy a rýnský ryzlink, takže jsme něco nakoupili. Blížil se čas oběda, tak jsme se vydali do nedaleké taverny, kde jsme se na terase s krásným výhledem do vinic najedli.

Po obědě to byl jen kousek do zidanice Malek, která patří velkému vinařství z Ljutomeru, rodinné firmě Puklavec. Zde nás uvítal místní sommelier a užili jsme si vzorky s výkladem o oblasti, vinicích, firmě a odrůdách. Návštěvu jsme zakončili nákupy šiponu a dalších vín.

Následně jsme pokračovali na sever do Ljutomeru a zpátky do vinic jihovýchodním směrem. Poprvé na dosavadních zájezdech obou sekcí Vinného kroužku jsme překročili chorvatskou hranici, zastavili ve vinicích, vyrazili na rozhlednu Goričko, odkud se nám otevřel překrásný výhled do kraje. Zaujala nás zde i reklama na chorvatské vinařství Cmrječnak sídlící nedaleko a protože mělo být otevřené, vydali jsme se psát historii spolku. První degustace v chorvatském vinařství ve třiadvacetileté historii Kroužku určitě nebyla propadák, zaujal sylván, pinot noir a také místní sekt. V moderních prostorách vinařství s překrásným výhledem jsme prožili část odpoledne, po nákupu jsme tento historický moment oslavili ještě láhví místního dobře vychlazeného sektu krátkým pobytem na kolotoči a mohli jsme vyrazit do Ptuje. Ve městě jsme nakoupili proviant, následně jsme zastavili v centru, které jsme krátce prošli a po točeném pivu na terase jsme vyrazili na ubytování, kde jsme si připravili parádní burgery na grilu, které korunovaly krásný den.

Den III. (5.5.2023) - Posáví

V sobotu nás čekal nejdelší z hvězdnicovitých výletů, v plánu totiž bylo Posáví. Abychom dopoledne neztráceli čas, vyrazili jsme po dálnici, přejeli do Chorvatska a dojeli až na předměstí Záhřebu, kde jsme se vydali západním směrem zpět do Slovinska. U Brežice jsme dálnici a řeku Sávu opustili a po lokální cestě pokračovali kolem řeky Krky do Kostanjevici, což je starobylé městečko s malebným centrem na ostrově. Centrum jsme projeli, ale první zastávku jsme zařadili až u velkého kláštera za městečkem, které slouží jako galerie současného umění (Galerija Božidar Jakac). Po procházce přilehlými parkem jsme cítili, že by to chtělo víno, a tak jsme se po silničce vydali do kopců ke klášteru Pleterje. Úhledně opravený klášter, který byl založen počátkem 15. století, stále slouží původnímu účelu, takže není s výjimkou jednoho kostela, části parku a obchodu přístupný veřejnosti. V obchodě ale měli za sympatické ceny k prodeji klášterní produkty, včetně mešního vína a typického cvičku. Něco jsme nakoupili, a protože byl čas oběda, vydali jsme se hledat něco na zub. Zaujal nás nedaleký vinotoč, kde jsme si dohromady objednali pečené vepřové, smažené řízky, brambory a všudypřítomný lokální cviček. Jídlo bylo vynikající, cena velmi příznivá a cviček byl po naředění perlivou vodou taky v pohodě.

Přes ostrovní hrad Otočec jsme se dostali na druhou stranu řeky, podjeli dálnici a už jsme byli pod jedním z center Dolenske podoblasti, pod Trškou Gorou. Místo plné typických vinařských domků (zidanic) je populární pro výrobu cvičku. Toto cuvée ze čtyř bílých a červených odrůd je zde tak populární, že každý rok volí krále cvička a pořádají zde také pochod cvička, o kterém jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči. V praxi to vypadalo tak, že dolů z kopce se po úzké silničce po spádnici valil dav podnapilých Slovinců vybavených zelenými kapsami kolem krku se skleničkami a nahoru do kopce funěla naše dodávka, kterou jsme cca v polovině odstavili. Po krátkém hledání a konzultaci s místními zemědělci jsme dostali tip na zidanici Colnar, kam jsme došli a kde jsme následně absolvovali ochutnávku. Kromě cvička v klasických litrovkách (třikrát vyhráli krále cvička), zaujal pinot noir a sekt. Nezaujala nás bílá vína, která zralá v sudu, zejména kvůli zbytečně intenzivnímu aroma sudu, které přehlušilo vše ostatní.

Po ochutnávce jsme trochu komplikovaně sjeli k dálnici a vydali jsme se severozápadním směrem do Šentrupertu, kde jsme měli vyhlídlé vinařství Frelih. Při čekání na ochutnávku nás na návsi u kostela napadlo zkrátit si čas točeným pivem z místní hospody, nicméně hned potom, co jsme si půllitry opatřili, se dveře vinařství otevřely a my pivo exovali, případně lili do květináče. Matič z vinařství tento moment přešel, přivítal nás a provedl nás celým provozem vinařství, až jsme skončili v lokále u připraveného stolu. Ochutnali jsme cviček, několik výborných sektů a také tichá bílá a červená vína. Vše se vyznačovalo vysokou kvalitou, ale nejvíc nás zaujaly ročníkové sekty ušlechtilé chuti s krásným sofistikovaným perlením vyráběné tradiční metodou.

Po bohaté ochutnávce, nákupech a focení s Veronikou a Matičem jsme byli pozváni do vinic v kopcích nad obcí, kde jsme užili krásné výhledy a zážitek dostal i další rozměr. S Matičem jsme ještě během večera diskutovali náš nedělní program, dostali jsme odkazy na kolegy vinaře ve Štajerske oblasti a ještě nám u nich domluvil degustace.

Po takto intenzivním zážitku nás čekaly ještě dvě hodiny po okreskách cestou domů. Doprovázela nás poměrně intenzivní bouřka, ale do Ptuje jsme se dostali v pořádku. Někteří ulehli do postelí, jiní si ještě chvilku vyměňovali názory.

Den IV. (6.5.2023) - Podráví (Maribor, Štajerska)

V neděli jsme vyrazili objevovat Štajerskou oblast a nemohli jsme začít nikde jinde než v Mariboru u nejstarší stále žijící a plodici rostliny vinné révy na světě. Než jsme se ale ke Staré trtě dostali, museli jsme si poradit s rozkopaným nábřežím, což jsme nakonec zvládli.

Po obhlídce slavné rostliny jsme vyrazili do malebných ulic starého města, kde jsme si na chvilku sedli na pivo a cestou k autu se zastavili v pekárně. Vinný kroužek není žádná velká městská turistika, a tak jsme nasedli do dodávky a vyrazili na sever do vinic na obou stranách hranice s Rakouskem. Jelikož nám Matič domluvil ochutnávky až na odpoledne, měli jsme ještě čas na vlastní poznávačku, a tak jsme s ochutnávkami začali na rakouské straně v rodinném vinařství Germuth Stammhaus. Hned na úvod jsme vysvětlili, že chceme ochutnávat, takže jsme za vína neplatili a mohli jsme tak vyzkoušet vína s jemným ovocným charakterem a typickou chutí jednotlivých odrůd. Nejvíc zaujala bílá rulanda a Sauvignon blanc. Trochu se to táhlo, tak jsme byli rádi, když jsme mohli vyrazit dál do kopce, kde se nám otevřela krásná scenérie půlkulatého údolí, jehož stráně jsou na obou stranách hranice pokryty vinicemi, horní okraj pak vinařstvími a restauracemi.

Zařadili jsme několik zastávek na focení, výhledy a konzumaci pracovního cvička. Následně jsme se vrátili na slovinskou stranu, kde nás čekal rozporuplný zážitek v podobě vyhlídky na silnici, která tvoří při pohledu shora jasný obrys srdce mezi vinicemi. To by samo o sobě bylo fajn, ale v místních kulisách vinařství Dreisiebner se za vstup na vyhlídku platilo 5 EUR, což nám přišlo velmi nemístné. Jako polehčující okolnost se zdála být možnost uplatnění kupónu z turniketu na nákup lahve vína místní produkce, což ovšem shodila nepříjemná bába pracující v kiosku vykřikující v krátkém intervalu: “ ein Kupon, eine Flasche.” Znalcům České sody to mohlo připadat podobné jako scénka z Alles Gute, kdy Eržika přeřikává kolik čísel bude za kolik marek. Paní jsme dali ve více jazycích jasně najevo, co si o tom myslíme, čímž jsme zaujali další přítomné turisty možná víc než celá vyhlídka, a upalovali jsme rychle dál. Byli jsme totiž očekáváni ve vinařství Doppler, a jak se za chvilku ukázalo, nedělní bizár zdaleka neskončil.

Moderní degustační prostory s restaurací se nachází na krásném místě na kopci a už tak nějak po příjezdu jsme tušili, že sem úplně nepatříme. Ale stůl pod pergolou s krásným výhledem byl připraven, a tak jsme usedli. Čekala nás placená degustace několika vzorků produkce rodinného vinařství, která se v nedělním odpoledni hodně táhla. Ke každému vínu nám paní majitelka vyprávěla nějaký rodinný příběh, kterým byla opatřena i láhev včetně stylizované etikety. Od nevinných historek o rodinném pečení babičky Veroniky (pomoučená etiketa na láhvi obstojného sylvánu), jsme se záhy dostali k dědovi a jeho odeslání do koncentračního tábora Dachau (cuvée bílých vín), návštěvě u lékaře po návratu z Dachau (cuvée frankovky a zweigeltu s názvem Efekt) a na závěr i sladkému nálezu dědova snubního prstenu po 25 letech od jeho návratu z Dachau (sladký muškát otonell). Delší prodlevy mezi vzorky nám dávaly čas na fantazírovaní o další příhodě, ale realita většinu našich představ překonala.

Po intenzivním zážitku jsme tedy se skromným nákupem výšiny opustili a přes údolí jsme spěchali k Adamu Valdhuberovi, kde nám Matič domluvil i večeři. Posezení jsme začali na terase moderního domu. Po prvním vzorku a polévce s medvědím česnekem nás ale silný déšť vyhnal dolů do blízkosti sklepa a odtamtud jsme se již prakticky nehnuli.

Ochutnávka byla intenzivní, vína dobrá, jídlo za rozumnou cenu přišlo vhod a i když se to taky trochu táhlo, byl to hezky strávený nedělní večer. Víťa couvnul s dodávkou až do dveří, tak jsme při nakládce skoro ani nezmokli. Cesta na ubytování proběhla v klidu.

Den V. (7.5.2023) - Cesta zpátky

V pondělí jsme poklidili a pobalili, rozloučili se s ubytováním a vyrazili přes Maďarsko za další kuriozitou do malé oblasti Uhudler, kterou najdete v Burgenlandu na hranici s Maďarskem. Cesta po rozbitých uherských okreskách byla dlouhá a únavná, vesnice hnusné, tak jsme byli rádi, že jsme dorazili na místo. Ve vinařství Kedl Hafner jsme u dvou duchodců ochutnali místní specialitu v podobě suchého silně aromatického růžového cuvée z místních vín. Pěstují se zde již dlouho původně americké rezistentní odrůdy (například Delaware a Concordia). Zajímavostí je, že prodej tohoto vína byl od anšlusu v roce 1936 až do 90. let zakázán pro údajné halucinogenní účinky. Ochutnali jsme i sladké perlivé víno, což byla taková ne úplně slavná degustační tečka za všemi zajímavými zastávkami tohoto výletu. Z Uhudler jsme pak pokračovali přes Vídeň a Třebíč do Prahy ke svým rodinám.

Závěr

Závěrem se sluší napsat, že to byl parádní plnotučný zájezd dorostenecké sekce do pro nás nových míst a užili jsme si to! Slovinsko nás nadchlo tak, že se příští rok chystáme do jeho západní části do Primorske oblasti a navštívíme také italský region Friuglia Giulia.